Práce na jahodové farmě

Kde jsem pracovala a jak jsem farmu našla?


  •  Pracovala jsem ve společnosti Zaberri, která sídlí 15 minut jízdy autem severně od městské části Hobsonville, kde jsme v Aucklandu žili. 
  • Farmu jsem našla na stránkách backpackerboard.co.nz kde měli inzerát, že shánějí přímo backpackers na pozici Picker & Packer
  • Až jsem najela na jejich webové stránky, zjistila jsem že sídlí pouhých 15 minut jízdy autem :) Farma ale poskytuje také ubytování právě pro cestovatele/backpackery, přímo na jejich pozemku 
  • Vyplnila jsem přihlášku, smlouvu a osobní údaje, a vše jsem poslala zpět emailem
  • Pracovní doba byla cca od 9 hodin do půl 4 (alespoň první týden, potom se to postupně zkracovalo, až se pracovní doba zkrátila od 9:30 do půl 1, kvůli konci sezóny...)
  • Plat se v dobu mého pobytu pohyboval na hranici minimální mzdy, tudíž $17,70 (v dubnu 2020 se minimálně zvedla na $18,90)
  • Nástup do práce byl téměř okamžitý, což je u farem velké plus

Co jsem dělala za práci?

  • Pracovala jsem v hale s ostatními backpackery a Maori, celkem nás ze začátku bylo 16

  • Práce na pozici Packer spočívá ve třídění jahod dle velikostí, a následné umisťování jahod do krabiček a konečného vážení krabiček

  • Jahody se třídí do 3 kategorií: Family pack (nejhezčí a největší jahody-balení se neváží), First category (malé a nejmenší jahody- krabička musí vážit mezi 280-290g a má víčko), Second category (středně velké až velké jahody- krabička opět musí vážit mezi 280-290g)
  • Všichni stojí u běžícího pásu, na který se postupně vysypávají jahody
  • Někdo vybírá jahody rovnou z pásu a dává je do krabiček, někdo si nabere větší množství jahod na pult před sebe, a až poté jahody třídí do krabiček 
  • Po zvážení, krabičky opět dáváme na pás a na konci pásu všechny krabičky další pracovníci označí štítkem a dají do přepravek 
  • Tato práce je hlavně o rychlosti a dobrém oku při výběru jahod

Ze začátku jsem třídila jahody bez rukavic, což se ukázalo jako zásadní chyba! Ruce a nehty jsem měla zničené ještě několik týdnu po ukončení práce. Šťáva z jahod barví a zůstává nesmytelná totiž stejně dlouho, jako třeba od ořechů či borůvek.

Po prvních třech dnech jsme mohli mít sluchátka s hudbou, aby nám práce rychleji utíkala. Přece jenom u těchto stereotypních prací, čas utíká mnohem pomaleji a nějaká dobrá písnička vždy zvedne náladu :)

Jak jsem zmiňovala na začátku, pracovali jsme s místními Maorkami. Maoři jsou původní obyvatelé Nového Zélandu a jsou náležitě pyšní na svoji zemi. Všude jsem četla jak to jsou milí a přátelští lidé, no z mé zkušenosti byl opak pravdou. Nepozdravily, chovaly se povýšeně a neměly žádný zájem o konverzaci nebo přátelský přístup. Působily chladně a nedostupně. Jediné dvě Maorki, které byly zhruba v mém věku se snažily atmosféru zpříjemnit a byly milé na ostatní.

Byl to opravdu zážitek, vyzkoušet si tento typ práce, pracovat s Maori a dalšími mladými lidmi, kteří si šetřili peníze na další prozkoumávání Zélandu. Sešli jsme se tam z celé Evropy, přes Německo, Francii až po Británii. 

Bylo hezké poslechnout si příběhy ostatních cestovatelů a vyměnit si nějaké postřehy z cest a zážitků. A o tom to taky je! Poznávat nové lidi, zažívat nové situace a odnést si další zážitky do sbírky <3